Blog

Dětská hřiště v Krnově: příběh nekončí

Dětská hřiště, nejen ta školní, ale také všechny ty menší či větší plácky na sídlištích a různých zákoutí města, pro mě představují pilíře dětského zdraví. Obyčejný školák dnes během jednoho týdne absolvuje pouhou hodinu a půl tělesné výchovy, děti se jí navíc účastní stále méně (příčiny přesahují rámec tohoto příspěvku). Po škole práskne aktovkou a zbytek času věnuje svému počítači, tabletu, mobilu či Xboxu. Zdaleka ne všechny sportovní kluby pochopily, že křik trenéra, nezábavné drilování a tlak na výsledky, protože „musíme vyhrát“ pro děti není dobrá alternativa. Tou nejsou ani nevzhledné šedivé oprýskané plácky. Nám kdysi stačily, ale my neměli ty počítače 🙂 Rozhodl jsem se s tím něco dělat…

navrh1_barevny_finale2013Vydal jsem se na Fórum zdravého města – skvělá možnost, jak se mohou občané zapojit do dění ve svém městě. Předem jsem se připravil, oslovil osvícené lidi, kteří pomohli, aby se téma „modernizace školních hřišť a sídlištních plácků“, jak jsem jej nazval, neztratilo v záplavě stovek dalších. A neztratilo. Získalo třetí největší počet hlasů, ale bylo jej třeba ověřit anketou. Pořídili jsme tedy fotku plácku, kde vyrostla řada kluků našeho úspěšného družstva mužů a umístili ji na naši facebookovou stránku s odkazem na anketu. Ohlas byl fenomenální. Fotku sdílely desítky lidí, ještě víc vás hlasovalo a téma se vyhouplo na první místo.

 

Město se tématem brzy začalo zabývat, odbor školství začal všechny ty plácky a hřiště mapovat. Výsledkem byl soubor 31 lokalit, včetně fotografií aktuálního stavu. Dobrá práce. Z nich sportovní komise navrhla v první fázi zmodernizovat následující pětici:

a) hřiště ZŠ Žižkova (4. a 6. ZŠ)
b) hřiště ZŠ Dvořákův okruh (1. ZŠ)
c) plácek na sídlišti Budovatelů / Jesenická
d) plácek na SPC u bloku H
e) plácek na sídlišti Jiráskova u trati

1zs 4zs budovatelu jiraskova spc

 

 

 

 

Dvě školy, tři sídliště, pět moderních hřišť. Může něco takového skončit jinak než happy endem? Bohužel může 🙁 Krnov sice říká „jdeme do toho“, ale to nic neříká o tom, jak dětská hřiště mají vypadat. Brzy jsem pochopil, že se město chce vydat cestou, kdy úředník zalistuje v katalogu dětských hřišť a na sídlištích se objeví cosi nevzhledného s vysokým plotem bez urbanistických souvislostí, bez estetické hodnoty, bez propojení s okolím. Leopold Bauer se teď možná otáčí v hrobě. Rozhodl jsem se sepsat své postřehy, jak by takové moderní plácky měly být řešeny…

Komu mají plácky sloužit

Líbí se mi koncept otevřených školek, který město zvolilo. Je tak postaráno o nejmenší děti a vybavení takového prostoru tolik netrpí vandalismem. Sídlištní plácky by proto měly cílit na malinko jinou cílovou skupinu – na starší děti (cca 6 let a více), které už chodí ven samy. Neznamená to, že by čtyřleté dítě nemělo na sídlišti místo, samozřejmě má. Jde jen o to, komu má hřiště sloužit primárně.

Jak by měly plácky vypadat

Aby bylo hřiště / plácek opravdu funkční, je nutné zohlednit celou řadu faktorů – technických, estetických, bezpečnostních, životní styl současných dětí… Jejich návrh by mělo být dílo odborníků i za cenu, že bude výsledek o něco nákladnější. Nejdražší řešení je totiž takové, které u dětí neuspěje.

Modernizace hned několika plácků, byť etapově, nám dává skvělou možnost systémového řešení – každý plácek může být originální, něčím zajímavý, mít své jméno. Všechny plácky dohromady pak mohou tvořit jeden důmyslný funkční celek. I k tomu je nutné spolupracovat s odborníky.

Zasaďme hřiště do širšího kontextu života na sídlišti. Mělo by mít urbanistický nadhled, mohlo by se stát jakýmsi srdcem sídliště. Nyní je spíše příčinou generačních sporů než pojítkem. Představte si u hřiště pro děti prvky pro dospělé (třeba celosvětově stále populárnější workout prvky) či seniory. Bavíme se o multigeneračním hřišti.

Update z 29. 9. 2014: „Město na sídlišti Jesenická / Budovatelů nechalo postavit Rákosníčkovo hřiště. To slouží dětem do cca 6 let. Pro děti starší se opodál zainvestovalo do nové asfaltové plochy. Asfalt je přitom povrchem minulosti, na hřiště dávno nepatří a děti také tento inovovaný plácek navštěvují minimálně. O kousek dál, naproti evangelického kostela, bylo nutno zbourat staré nebezpečné hřiště. Místo něj chce město postavit cvičící stroje. Patrně pro skupinu mladých Seberevolta, která zde dlouhé měsíce působila. Ta už se ovšem přesunula na Janáčkovo náměstí, kde si se souhlasem školy vybudovali nové workoutové hřiště. Stále zkrátka něco lepíme a chybí komplexnější přístup.“

Jak na to?

Navrhuji zapojit odborníky: architekty / urbanisty, ale třeba i studenty. Zatím se to ale bohužel nedaří. Můj návrh doporučení Radě města, aby se problematika dětských hřišť řešila systémově s využitím výše zmíněných odborníků nenašel ve sportovní komisi dostatečnou odezvu – tři (včetně mě) pro, tři proti. Prozatím na městském úřadě vítězí cesta, že raději postavíme 6 katalogových hřišť, než 5 pořádných. Architekt přitom nemusí tvořit zcela nové hřiště na míru, které by mohlo být opravdu šíleně drahé. Stačí, když navrhne vhodné úpravy katalogových hřišť tak, aby to prostě dávalo smysl a vypadalo pěkně.

Shrnutí (update ze 17.5.2015)

– nebudujme hřiště nahodile, vytvořme koncept hřišť
– zabývejme se nejen rozmístěním hřišť, ale i jejich „obsahem“
– zapojme do procesu urbanisty / architekty, ale také samotné děti
– hřiště by měla být multigenerační
– dětí nad 6 let mají možnosti vyžití výrazně složitější než předškoláci

Tomáš Hradil

Update z 29. 9. 2014: „Pojďme do modernizace hřišť a plácků zapojit samotné děti! Město na základních školách realizovalo výborné komplexní dotazníkové šetření o trávení volného času – grafy, tabulky. Bylo by škoda, aby výsledky zapadly a nevyužily se právě pro hřiště. Vše k tomu ale směřuje.

Necelý rok poté, co si občané zvolili toto téma jako problém č. 1, město obnovuje hřiště v lomu na Cvilíně. Snažilo se přitom zapojit občany (byť stále trochu staromódním způsobem) a přidalo vícegenerační prvky. O komplexním přístupu k dětským hřištím stále nemůže být řeč, i tak je to posun.