Blog

Interview s Jurou Planým

Po dlooooouuuuhé pauze přinášíme další ze série rozhovorů s jedním z reprezentantů našeho klubu. Volba padla na Jirku Planého. Jak se dozvíte v úvodním medailónku, byla to jasná volba…

„Jirka do Orky vlétl jako raketa. Párkrát se zvjevil na tréninku a už s námi mířil na Slovak Open, kde byl naším nejproduktivnějším hráčem. V týmu se velice rychle adaptoval a nepřehlédnete jej nejen na hřišti, ale i na řadě společenských akcí, kterých se účastníme 🙂 Pokud bych jej měl charakterizovat jedním slovem, bez přemýšlení mě napadne „bohém“ 🙂 Je to velký pohodář, který si nedělá velkou hlavu s taktikou (ne že by nedělal pokroky), těžko ho uvidíte sprintovat do obrany a jeho životosprávě by se možná dalo leccos vytknout 🙂 Přesto je pro tým velkou posilou. Má neuvěřitelně rychlé ruce a úžasný tah na branku. Jirka hraje svou první ligovou sezónu a nečekám od něj zázraky. V prvních dvou ligových kolech ale naznačil, že by mohl být tvůrcem hry a střelcem, kterého jsme marně půl roku hledali po odchodu Jardy Hlaváčka. Mám radost že se nezanedbává a poctivě trénuje i ve Zlíně, kde studuje. Pokud na sobě bude poctivě pracovat, má velký potenciál stát se jednou z vůdčích osobností, která tým povede do vyšších ligových soutěží.“

Určitě se v Orce pořád ještě najde několik lidí, kteří si říkají: „Kdo to je ten Jura Planý?“ Zkus se jim stručně představit...

Myslíš, že se ještě někdo takový najde:-)? Tak pro ty neznalce, jmenuji se Jirka Slaný teda Planý, žiju na tomto světě 20 let pořád v Krnově, studuji ekonomiku ve Zlíně, mám něco přes 170 cm a asi 70 kg a dál raději říkat nic nebudu abych ti nezodpověděl nějaké připravené otázky dopředu. A navíc si říkal stručně…

Díky 😉 Florbal pro tebe dlouho nebyl sportem č. 1. Pověz nám něco o své hokejové kariéře…

Tak to stručné nebude :-). Začal jsem v 5ti v Krnově, ale po pár trénincích mě otec začal vozit do Opavy, kde bylo mnohem solidnější trénování. No a od čtvrté třídy jsem tam chodil na základní školu a byl jsem už vlastně hráčem HC Slezan Opava. V dorostu jsem se vrátil do krnovského kádru (jinak Krnovu jsem stále pomáhal vyhrávat důležitá utkání, ale na „černo“). Hodně mě to bavilo, protože jsem se daleko více střelecky prosadil než v extralize. Jenomže postupem času mě začali krnovští kluci dohánět a do toho ješte příchazeli opavští hráči kvůli 1.ligy, kterou jsme vybojovali. A tak skončila moje 15tiletá hokejová kariéra.

V Orce působí hned několik bývalých nebo dosud aktivních hokejistů. Myslíš, že je pro jejich florbal něco charakteristického, v čem se liší od florbalistů-odchovanců?

Copak jsem nějaký trenér, abych mohl zodpovědět tak obtížnou otázku:-)? Ne ne, já si myslím, že určitě se v nečem liší styl hry. Myslím, že třeba Štěpán a další jdou po střele hned za míčkem, jsme tak navyklý z toho hokeje, kdežto florbalisti po projektylu jen tak „vybruslí“. No a taky máme pořádnou střelu golfem (to říkal Štrůdl:D). Jinak fakt nevím, podle mě se každý liší hrou…

Já bych řekl, že až na Štěpika jste všichni děsní sólisti 😀 Ale máš pravdu a k tomu trénování se ještě dostaneme 🙂 Pojďme si všechny ty bývalé hokejisty shrnout: minulou sezónu v Orce působil Pavel Majda, nebýt zranění, v lize už by nejspíše válel Jarda Filip, mužům „kapitánuje“ Štěpán Lhoťan a nemůžu nezmínit Ondru Miškova, který válí v barvách Saigonu. S kým se ti hraje nejlépe?

Tak samozřejmě, že jsme sólisti, ale přece to tady na sebe nebudu říkat… Jinak to je taky pěkně záludná otázka. Až na toho Majdu jsem hrál se všema v jednom útoku hokej i florbal a s každým se mi hrálo perfektně, jsou to fakt skvělý hráči. Jenomže Jarin je obrovský sólista takže toho hned škrtám a Ondřej se mnou moc nehrává, protože mě dávají s Čipsou a Jurou (nevím proč, jak kdyby jsme měli něco společného…:-)). Takže nám zbývá Štěpík… ne, že bych kapitánovi lezl do zadku (můžou se používat sprostá slova?), ale s ním se mi hraje nejlépe.

Opusťme na chvíli hokej a florbal. V družstvu mužů bychom našli hned několik vášnivých tenistů a ty patříš mezi ně.Všem nám neochvějně vládne Adam „Roger“ Gajdoš. Několikrát ses s ním utkal, je opravdu tak dobrý nebo je to jenom fáma? 🙂 Máš ambice sesadit jej z klubového ATP žebříčku?

No já nevím co myslíš tím dobrý, nemá na to, aby hrál tu vyšší krnovskou ATLku, ale v té nižší by možná nějaký ten zápas vyhrál. Kdežto já už mám na kontě nějaké výhry z té nižší, tudíž jsem přesvědčen, že jsem lepší než on. A že nademnou dvakrát vyhrál nic neznamená. Jen jsem neměl natrénováno jako on. Těď začnu trénovat a přes zimu ho vyzvu do haly a tím ho definitivně sesadím.

mauro ja ted musim na obed k babce, do jedne se vratim ok? OK, ale počítej s tím, že i to se v rozhovoru objeví 😀 … já po jedné frčím do Ostravy, ale je možný, že budu mít i tam chvilku – uvidíme 🙂

To bude pořádně vyhecovaný souboj, na to se těším 🙂 Pojďme zpět k florbalu. Donedávna jsi působil v albrechtických Rotary Junkers. Pověz nám něco o svém prvním florbalovém angažmá.

Dostal jsem se k tomu jak slepý k houslím. Kamarád ze školy (střední), který má rodinu v Alcích mi navrhl jestli bych si s nima nezahrál florbalek. Mě florbal celkem ve škole bavil a protože mě vozil zadarmo nemohl jsem odmítnout. Koupil jsem si u Kabašty klacek za 500,- a začal jsem je školit. Připomínalo to spíš hokej nebo tenis než florbal. Po pár trénincích někoho napadlo přihlásit se do rýmařovské ligy a nad mé očekávání se to zorganizovalo hodně rychle. Myslel jsem, že to byl jen výkřik do tmy, ale ani jsem se nenadál a už jsme hráli první zápas. Byl jsem několikrát na trestné protože jsem absolutně neznal pravidla a byl to nemožný propadák. Jenomže pomalu jsem se tomu dostával na chuť, seznámili jsme se trošku s pravidly, začal jsem trénovat tak to mělo trochu úroveň. Ale pořád jsem musel zpracovávat přihrávky na prsa…:-) A teď jedna otázka na tebe:“Co budeš dělat v Ostravě?“

Jirko nic zajímavého – práce, práce, práce. V Albrechticích jsi prý působil i jako trenér. Pověz nám něco o své roli trenéra. Jaká to byla zkušenost? Chtěl by ses k trénování florbalu někdy vrátit?

Po zkušenosti s albrechtickými kluky už asi ne. Jinak to byla zajímavá zkušenost, ale je to nedoceněná práce, tím tě hodně obdivuji. Na trenínku to třeba šlo, vymyslel jsem cvičení a dělali jsme to, všechny to bavilo. Ale když přišel zápas, už mě moc neposlouchali. Teď nemyslím styl hry, taktika nebo tak, ale sestava… Oni to prostě brali tak, že každý musí hrát. A když byl dramatický zápas, který by se dal zvrátit, nikdo nechtěl slyšet: „stáhnem to na dvě“. Ke konci už jsem s tím skončil, protože spíš na mě byli nasraní než vděční. A proto už nikdy víc. A palec nahoru a klobouk dolů před tebou velký trenére…:-)

Touto odpovědí sis do smrti zajitil místo v prvním útoku 🙂 Dveře do „profesionálního“ florbalu se ti otevřely díky angažmá v Saigonu. Jak k němu došlo?

Tak na tuto otázku jsem se nejvíc těšil:-). Protože tím můžu vychválit mého kamaráda, s kterým jsem včera náhodou oslavil bratrovy narozky. Chtěl jsem nás, Rotary, přihlásit na váš světově známý Winter Cup ale neúspěšně. Tak jsem to zkusil na Spring Cup a ani nevím jak, získal jsem číslo na Filipa Vrchovského a ten mi řekl, že nemůžem, ale že bych klidně mohl jít hrát za ně (SAIGON). Myslím, že se mi nevedlo špatně, ale měl jsem obrovskou trému. Přece jenom to byli zkušení hráči a já nováček. Byl jsem z toho úpně nadšený, protože mi chodili přihrávky po zemi a ještě k tomu na hokejku :-). To byl jen takový začátek, ale v červnu se mě OPĚT FILIP zeptal jestli bych s Orcou nejel na Slovak Open. Samožřejmě jsem souhlasil, protože jsem vycítil, že bych se tak mohl dostat do Orcy. A taky že se tak stalo, musel jsem přijít na trénink, aby se na mě trenér podíval…a tím byl kocour v troubě :-)…díky moc Fipmajstře

Zmínil jsi Slovak Open 2009 – tvůj první velký turnaj, tvá první zkušenost ve hře 5 na 5. Jak na něj vzpomínáš?

Přesně jak si řekl, první opravdový florbal. Pro mě to byl neskutečný zážitek, pár měsícu před tím jsem ani nevěděl jak se to hraje a tam jsem hrál i s extraligovým týmem. To by se mi v hokeji třeba nemohlo stát. Sice co se týče hry, to jsem se vůbec nechytal, ale moc se mi to tam líbilo. Taková ta florbalová atmosféra, jakožto rozcvička před zápasem na obrovském hřišti a vůbec to velké hřiště na mě působilo zvláštním dojmem. Vzpomínám na to jedině v dobrém. Ty si asi chtěl slyšet, že jsem se střelecky nejlíp prosadil ale to říkat nebudu…:-)

Doplním, že Jirka vstoupil do velkého florbalu raketově a na Slovak Open byl nejproduktivnějším hráčem Orky 🙂 Už jsme to tady nakousli: zkus srovnat hru na velké hrací ploše 40x20m v pěti hráčích oproti hraní v místních tělocvičničkách…

Samozřejmě je to obrovský rozdíl, v malé tělocvičně můžeš dát gól prakticky odkukoliv, ale na velkém tam nedostřelím ani od půlky. Taky můžeš prosólovat celé hřiště, což mě hodně baví, ale když se mi to podaří na velkém hřišti tak už nezbydou síli na zakončení. Hraje se trochu jiným stylem, střílí se méně branek, ale začína mě to na velkém více bavit. Je tam více prostoru, takže si můžeš pohrát s míčkem.

Ještě jedna odbočka od florbalu. Osobně jsem uvítal, že se v Orce vedle Jardy objevil další velmi dobrý hráč stolního fotbálku. Jen mě teď nenapadá žádná otázka… takže co na to říkáš? 😀

No že by se měl uspořádat turnaj… v nějaké hospodě nejlépe. A my dva jsme nejlepší Mauro, Jaryn je až třetí… Jo a já ještě hraju dobře stolní tenis, takže bych někdy vyzval Nuniho, páč jsem četl že ho hrával.

Přesně tak jsem si tento rozhovor představoval – že dáme všem vědět, jak jsme oba dobří :-))) Ale pokračujeme – Jiří Planý a kytara! Tvé osobité podání hitu Wonderwall od Oasis se zařadilo mezi skvostné okamžiky historie klubu. Jak ses ke kytaře dostal? Hraješ nebo hrál jsi v nějaké kapele? A jací jsou tví oblíbení interpreti?

🙂 můj otec mi jako malému hrával písničky od Káji Kryla a podobných písničkářů. Vždycky jsem ho hltal s otevřenou pusou, tak mi jednou v 15ti ukázal 4 akordy a ty jsem hrál pořád dokola a pak jsem se sám zlepšoval, ale nikam jsem to nedopracoval. V kapele jsem nikdy nehrál. Jinak mý nejoblíbenější jsou Guns N‘ Roses a hlavně kytarista Slash. Od nich umím úryvky i nějaké sóla snad všech jejich písní. Jinak poslouchám vše co je dobré, většinou ale rockové kapely, nebo hlavně takové které nevytváří hudbu na PC (jako techno apod.) A k tomu Wonderwall: hrát moc neumím, ale mou hlavní předností ve světě hudby je především zpěv:D

To bych řek! 🙂 Jsou ještě nějaké další volnočasové aktivity, kterým se intenzivně věnuješ nebo se můžeme zase vrátit k florbalu?

Pak už jen snowboard, ale pár dní ročně pro mě neznamená intenzivně:-). Jestli už si aklimatizován, vraťme se k florbalu:-)

Tak jo … pojďme se bavit o této sezóně. První dva turnaje ti vyšly náramně a aktuálně jsi náš nejproduktivnější útočník. Máš pro tuto sezónu nějaké osobní cíle? S jakým umístěním týmu bys byl spokojen?

No já myslím, že je to snad jasné. Jdeme na postup ne…Teda jestli tým vůbec chce postoupit. Osobní cíle žádné nemám, jen prostě hrát a hrát. No a semtam si dát nějakou tu branku, jinak by to přece nešlo. Já mám radost ze hry a ne z ocenění nejproduktivnějšího hráče, jak si třeba náš kapitán myslí. Místo buzerování by se raději měl soustředit více na hru a hecovat mužstvo, když už je ten kapitán.

Zasvěcení ví, že to je další díl tradičního hecování mezi Jirkou a Štěpánem – nebrat vážně 🙂 Jeden z posledních dotazů se toho přímo týká: víš co vznikne, když se spojí Štěpán Lhoťan a Jiří Planý?

Zajímavá otázka:-) vůbec netuším.

Vznikne Štěpán Slaný – extraligový florbalista Mladé Boleslavi a hlavně český reprezentant!

Ty woe :D:D, tak to koukám teda… Takže když se my dva spojíme, budeme stejně dobří jako on. Vidíš Šťepo, neměli bychom se kočkovat, ale spojit…:-). Máš tam ještě nějakou otázečku?

Jsme na úplném konci, ale jako obyvykle dávám příležitost aby sis sám položil otázku a zodpověděl ji 🙂

Jak moc si spokojený s rozhovorem? A chtěl bys něco zpětně smazat a nezveřejňovat? Rozhovor byl na profesionální úrovni, kouč umí dávat zajímavé otázky a skvostně je formuluje. Jinak bych se chtěl omluvit za to buzerování co jsem napsal o Štěpánovi, není to pravda, je to nejlepší kapitán. A pak bych chtěl opravit chybu ve slově síli (síly podle vzoru žena), bylo to v odpovědi na otázku jak se hraje na velkém hřišti oproti malým tělocvičnám. A pak bych ještě dodal, že toho Rogera Štrůdla asi neporazím, to jsem se předcenil…

Díky za interview a ať ti to tam padá v dalších zápasech 😉

V to doufám a taky děkuju, bylo to mé první interview v životě, jsem tak nadšený 🙂