Blog

Kvalita jako kritérium financování sportu

Financování sportu je v posledních měsících velkým a ožehavým tématem. Státní zdroj příjmů vyschl, když se Sazka rozhodla postavit megalomanskou O2 arenu. Téměř každý sportovní klub nyní živoří na hraně přežití, v době bující ekonomické krize se oddílům hůře než kdy jindy shání sponzorské příspěvky, životní styl dětí se navíc výrazně mění a přimět je ke sportování je stále složitější. Sport se nikdy neobešel a neobejde bez obětavé práce dobrovolníků, jenže ti se dnes hledají stále obtížněji. Fungování řady oddílů tak mnohdy stojí a padá s prací trenérů a funkcionářů v důchodovém věku. A my si s hrůzou říkáme: co bude po nich?

Když si za těchto okolností dovolím fungování sportovního odvětví kritizovat, budu mnohými považován za kacíře. Ale to mě neodradí…

Pojďme si nejprve ujasnit, co je vlastně smyslem a cílem sportování. Banální otázka, ale v honbě za výsledky, výkony a penězi mám intenzivní pocit, že se ta správná odpověď úplně vytrácí. Pokud by byl sport jen o čirém prožitku zcela bez poměřování výsledků, asi by to řadu sportovců úplně odradilo. Branky, body a vteřiny by ale měly být jen prostředkem a motivací, nikoliv cílem.

Určitě se shodneme, že bychom měli sportovat především pro ZDRAVÍ. A to nejen fyzické, ale i duševní zdraví. Má nám přinášet radost. Pokud se budeme bavit o dětech, mají sportovní kluby ještě další významné úkoly:

a) Vytvořit dětem pozitivní vztah ke sportování, ideálně celoživotní. Ne z každého z nás vyroste výkonnostní, natož vrcholový sportovec. Není ale fajn, když si ve třiceti, čtyřiceti, padesáti letech jdete zaběhat, zabruslit, zaplavat, zahrát tenis nebo fotbálek?

b) Rozvíjet u dětí pozitivní morálně-volní vlastnosti (pracovitost, odpovědnost, cílevědomost…) a tzv. měkké dovednosti – soft skills (komunikativnost, kreativita, empatie, sebereflexe, týmová práce…).

Kolik trenérů a funkcionářů tyto opravdové cíle vnímá a kolik jich končí jen u VÝSLEDKŮ? Bohužel v praxi se až příliš často setkávám s tím, že dětem a mládeži ve sportovních klubech vyloženě škodí. Několik mých praktických a smutných postřehů:

1) Trenéři úplně ignorují strečink. Ti z nás, kteří rozumí kompenzačním cvičením nebo svalovým dysbalancím, jsou považováni za bytosti z jiné galaxie.

2) Po dětech se neustále křičí, driluje taktika, fyzička a dělá se zkrátka vše pro to, aby sport neměly rády. Chybí pozitivní vjemy a často to končí tak, že si i vrcholoví mládežničtí sportovci v senzitivním věku okolo 15-18 let řeknou: proč já to vlastně dělám? A se sportováním končí. Setkávám se s tím, že děti na tréninku každý týden „do zblbnutí“ drilují 1-2 cvičení. Je toto vhodná forma pro rozvoj morálně-volních vlastností? O spoustě dalších o nešvarů při trénování dětí píšu v tomto článku.

3) Sport proti drogám? Někdy tento slogan vyznívá až komicky, když vidím trenéry s cigaretou, výkonnostní sportovce noc před mistrákem pravidelně na šrot na diskotéce a při všeobecném smýšlení společnosti, že se přeci sportuje na žízeň!

4) Samostatnou kapitolou jsou peníze. V sestavě dostávají přednost děti sponzorů, o úplatcích rozhodčím se hovoří i v mládežnickém sportu atd. atd.

Zpět k financování. Možná si teď říkáte: zaslouží si ten sport vůbec nějaké peníze? Podle mého názoru rozhodně zaslouží! Jen musí být efektivně přerozdělovány. Sportovní kluby by měly vědět, že čím lépe, odborněji a koncepčněji pracují (především s mládeží), tím více finančních prostředků obdrží.

Tento článek vznikl jako podklad pro jednání sportovní komise města Krnova, jíž jsem členem. Krnovské kluby momentálně z městských zdrojů získají o tolik víc peněz, o kolik ošidí skutečný stav členské základny. Veřejná finanční podpora na děti a mládež navíc může být poměrně snadno použita k financování seniorských kategorií.

Když s kolegy komisaři diskutujeme nad tím, jak přerozdělovat městské dotace v oblasti sportu, často se objevují kritéria jako: tradice, výsledky atd. O KVALITĚ sportovní přípravy se nemluví. Ta by podle mě přitom měla hrát klíčovou roli. Přiznávám, že ona kvalita to je dosti obecné kritérium, které musí být detailněji rozpracováno.

Jak poznat a kvantifikovat kvalitu sportovní přípravy? Úředníci, komisaři, radní, zkrátka ti, kteří o dotacích rozhodují, by měli znát sportovní koncepce klubů, způsob jejich práce, i ve sprortovní branži lze využít socio-marketingové techniky jako je mystery shopping atd. atd.

Možnosti tu jsou, jen je k tomu nutná odvaha a vůle.

Tomáš Hradil
šéftrenér klubu