Blog

Závěr spanilé jízdy mužů pohárem

Když jsme naše družstvo mužů loni poprvé v historii přihlásili do Poháru ČFbU, nikoho z nás ani v těch nejoptimističtějších předpovědích nenapadlo, jak mimořádně úspěšné období jsme tím odstartovali. V premiérovém ročníku jsme se probojovali do třetího kola, prožili postupovou sezónu snů, v nové sezóně úspěšně vstoupili do bojů Moravskoslezské ligy. Letos jsme to v poháru navíc dotáhli ještě o jedno kolo dál a čekala nás vskutku královská odměna: zápas s několikanásobným českým mistrem a loňským evropským vicemistrem 1. SC WOOW Vítkovice. Utkání se odehrálo v neděli 16. října v Ostravě na „dopravce“.

Vítkovice obvykle na pohárové zápasy vysílají svoje juniory, těm se ale tentokrát termínově kryl s ligovým utkáním a ze stejného důvodu absentoval také trenér trenér vítkovického A-týmu Radomír Mrázek. Necelé čtyři desítky našich fanoušků tak mohly při vstupu do haly pozorovat předzápasové rozcvičování hned pětice hráčů s reprezentačními zkušenostmi. Jména jako Polášek, Kološ, Jelínek, Suchánek nebo Tokoš nepotřebují komentář. Z největších opor chyběla snad jen čerstvá brankářská jednička Souček a do utkání jsme tedy vstupovali jako absolutní outsider. Předzápasová slova hrajícího trenéra Štěpy Lhoťana: pojďme si to užít a makat do poslední vteřiny.

Vítkovice se podle očekávání od začátku utkání usadily v obranné polovině Krnova a předváděly svůj typický kombinační a dynamický florbal, který občas brzdil nerovný povrch hrací plochy. Soupeř předvedl nejen florbalové umění, ale i svůj charakter: přes propastný rozdíl pěti soutěží utkání neodflákl a hra měla velmi slušné tempo. K tomu přispěli svým statečným výkonem i hráči Orky. Přes hvězdná jména na soupisce soupeře se nebáli hrát a tvořit. Dařila se nám rozehrávka založená na dalekých pasech především vzduchem na zabíhající útočníky. Ti se nebáli napadat rozehrávku soupeře už u jeho brány. Pro někoho překvapivě jsme zkrátka předváděli o dost víc než jen destrukci. Vítkovice i přes všechna pozitiva v naší hře od začátku spustily brankostroj, který se zastavil na čísle 21. Za zmínku stojí dva divácky atraktivní a úspěšné nájezdy Zdeňka Žáka a Martina Tokoše. První jmenovaný útočník se stal se čtyřmi brankami a třemi asistencemi mužem zápasu.

Krnovu se podařilo vstřelit celkem šest branek, což bylo jistě nad plán. Utkání se vyvedlo zejména Danovi Hrbolkovi, který předvedl nejeden úspěšný průnik po levém křídle a blýskl se dvěma góly a jednou asistencí. K hattricku ho dělily jen centimetry. Mazáckým gólem v přesilovce se blýskl Jirka Planý, zblízka se trefil po krásné přihrávce Dana Hrbolky i někdejší vítkovický odchovanec a benjamínek v kádru Dominik Sobotka. Krnov i Vítkovice daly příležitost oběma gólmanům na soupisce. Opravdový křest ohněm si tak prožil Renda Frydrych, který k nám před několika dny přestoupil.

Orca tak v poháru končí, ale za svůj výkon se nemusí stydět. Škoda jen dvou zbytečných branek ve vlastní přesilovce v závěru utkání. Opticky by skóre pod 20 vypadalo lépe 🙂 Za co si kluci naopak zaslouží pochvalu, je kondiční připravenost, protože fyzicky jsme v utkání neodpadli. Na soupeře jsme vyslali celkem třicet střel, což je také chválihodné. Náš výkon Vítkovice ocenily i na svých webových stránkách. Nemělo by zaniknout, že naše družstvo mužů momentálně trénuje jednou týdně a navíc v tělocvičně o rozměrech 25 x 13 metrů! Poděkování zasluhuje skupina krnovských fanoušků, kteří se na zápas sjeli. Hlavní kotelník Matěj Lhoťan dorazil až z hlavního města a svým výkonem také nezklamal. Díky!

Se svými dojmy se svěřil trenér Štěpán Lhoťan: „Před zápasem jsem klukům řekl několik zásadních taktických pokynů a snažil jsem se je povzbudit a vyburcovat. Kladl jsme jim na srdce, že zápas máme za odměnu za práci, kterou jsme za poslední rok a půl udělali. Hrát proti Vítkovicím byl pro nás opravdu velký zážitek. Zápas hodnotím kladně, i když počet obdržených branek je pro nás docela krutý. Na druhou stranu: dát Vítkovicím 6 gólů je paráda. Atmosféra byla skvělá a naši diváci jsou nejlepší na světě 🙂 Zápas si budu pamatovat hodně dlouho, je to zatím vrchol jak mé hráčské i trenérské kariéry. Nakonec bych chtěl poděkovat všem hráčů, kteří nevypustili žádný souboj a makali od první vteřiny až do poslední. Jsme dobrá parta, která má šanci dotáhnout to daleko. Celkové tažení pohárem pro nás bylo velmi úspěšné – z deseti zápasu jsme prohráli jen dva a dokázali porazit dva druholigové týmy a jeden třetiligový.

Svůj pohled připojuje také šéftrenér klubu Tomáš Hradil: „Byl to jen jeden zápas, ale pro mě taky symbol tvrdé práce celého realizačního týmu klubu v posledních dvou letech. Nemohu neskrývat dojetí. Když jsem před rokem a půl Štěpovi tým předával, měl jsem obavy, aby se nám nerozpadl. Na konci sezóny 2009/10 měla celá Orka s bídou dvacet členů. Štěpa tým změnil k nepoznání, výrazně oživil kádr, změnil se přístup k fyzické přípravě, vidím spoustu pozitivního. Já jsem se navíc mohl věnovat vzniku mládežnické základny. V Orce se teď honí za míčkem desítky malých dětí, svou ligovou premiéru mají za sebou elévové a mladší žáci. Čeká nás ještě hodně práce, ale věříme, že ti jednou budou hrát s Vítkovicemi mnohem vyrovnanější souboje.

FBC Orca Krnov – 1. SC Vítkovice 6:21 (2:6, 3:8, 1:7)

branky (asistence) Krnova: 17:13 Daniel Hrbolka (Štěpán Lhoťan), 18:24 Tomáš Kondrát (Jiří Zajac), 24:57 Jiří Planý (Ondřej Miškov), 31:45 Daniel Hrbolka (Štěpán Lhoťan), 33:36 Dominik Sobotka (Daniel Hrbolka), 49:27 Ondřej Miškov (Tomáš Kondrát)

sestava Krnova: Frydrych, Herel – Vrchovský, Vaľočík T., Planý, Krvač, Hrbolka, Valočík J., Lhoťan, Miškov, Zajac, Sobotka, Gajdoš, Filip, Kondrát

sestava Vítkovic: Ciompa, Suchánek M. – Jelínek, Hubálek, Žák, Tokoš, Kološ, Suchánek P., Mojžíšek, Řezanina, Polášek, Hájek, Veltšmíd, Jankulár