Vybavíte si, kdy jste se poprvé doslechli o našem klubu? Co vám Orca říkala v době, kdy jste ještě neoblékali její dres?

Jirka: Pokud si dobře vzpomínám, tak o Orce jsem se poprvé doslechl někdy v roce 2006, ve kterém jsem se seznámil s Filipem Vrchovským a který už tehdy za Orcu hrál. A co mi Orca tehdy říkala? Moc informací jsem o ní, stejně tak jako o florbalu celkově, neměl. Věděl jsem, že v družstvu mužů tvoří obrannou zeď kamarád Martin Velička a v útoku řádí Jarda Hlaváček, kterého jsem znal z hokeje. Navíc dlouho předtím, než jsem přišel na první trénink družstva mužů, jsem se zúčastnil dvou Orca cupů, v barvách tvořícího se družstva Saigonu.

David: Poprvé jsem se o Orce dozvěděl v roce 2010, když tam brácha pracoval v realizačním týmu, ale bližší informace jsem neměl.

Oba jste s florbalem začali poměrně pozdě. Jaké jiné sporty jste provozovali nebo provozujete? Ať už na rekreační nebo výkonnostní úrovni?

Jirka: Je pravda, že k florbalu jsem se dostal až ve svých 20letech, což bylo hodně pozdě. Co se týče jiných sportů, tak mé první sportovní krůčky jsou spojeny s krnovským fotbalovým klubem, kde jsem hrál od třetí do páté třídy základní školy. Klíčovým rokem, co se sportu týče, byl pro mě rok 1998. Tehdy ani mě neobešlo zlaté vítězství našich hokejistů na ZOH v Naganu. Právě toto vítězství bylo tím impulsem, který mě dovedl ve čtvrté třídě na krnovský zimní stadion. Za místní hokejový klub jsem hrál až do mých 17let. Po ukončení mého působení v HK, jsem hrál dva roky okresní přebor za jeden místní klub a poté jsem usídlil v klubu HC Zátor, za který jsem odehrál již čtyři sezony krnovské soutěže HLAMK a ve kterém jednou mé působení v tomto sportu ukončím :-). Co se týče jiných sportů, tak si rád zahraji v rámci letní přípravy s klukama z družstva mužů fotbal, pokud mi to čas dovolí, tak taky badminton. V poslední době jsem začal navštěvovat posilovnu, protože trénuji individuálně a v rámci udržování mé fyzické kondice důležité také pro mé nynější zaměstnání, to je docela přínosné.

David: S florbalem jsem začal tak pozdě kvůli hokeji, kterému se věnuji již 16 let. S hokejem jsem začal v Krnově, kde jsem hrál do 4. třídy. Pak jsem přešel do Opavy, kde byla hokejová škola. V Opavě jsem hrál do svých 18 let. Kvůli studijním povinnostem jsem přešel zpátky do Krnova a v místním hokejovém klubu hraji už 3. sezonu za muže. Ve volném čase si rád zahraju fotbal a taky badminton.

Jak jste se vlastně stali součástí krnovského florbalu? Zavzpomínejte...

Jirka: Myslím si, že tréninky družstva mužů jsem začal navštěvovat na popud kluků ze Saigonu, někdy v průběhu roku 2009. Tehdy už družstvo mužů tvořila kostra nynějšího kádru, a tudíž už jsem se v Orce nepotkal s ikonami našeho klubu, za které můžeme pokládat hráče jako Matěj Lhoťan, nebo Miki Peths. V té době jsem měl dost volného času, protože skončila hokejová sezona a proto jsem byl rád, že jsem mohl tento čas trávit užitečně a navíc ve výborném kolektivu. O pár měsíců později, jsem se během cesty na fotbalové utkání Baník – Slavia, dozvěděl od nynějšího předsedy našeho klubu Tomáše Hradila, že plánuje projekt o znovuzaložení mládežnických kategorií v Orce. Jeho představy o tom, jak by tento projekt měl vypadat, mě tehdy velice nadchly. A k překvapení všech, v červnu roku 2010 po sérii několika školeních, jsem již vedl na tréninku první mladé naděje. Právě tento moment pokládám za chvíli, kdy jsem se stal součástí krnovského florbalu, byť jsem se v něm už přes rok pohyboval.

David: Součástí krnovského florbalu jsem se stal hlavně díky vytvoření B-týmu a taky z důvodu, že ho trénuje Jirka. Kdyby B-tým nevznikl, pochybuji, že bych začal s florbalem na soutěžní úrovni, protože do té doby, než vznikl, jsem asi půl roku pouze trénoval s družstvem mužů.

Jako sportovci i jako fanoušci jste s krnovským sportovním prostředím silně provázaní. V čem se podle vás Orka oproti jiným klubům nejvíce liší?

Jirka: V čem se liší, to je otázka, o které bychom se mohli bavit strašně dlouho... Myslím, že každý sportovní oddíl, který se v Krnově vyskytuje, můžeme s Orcou porovnat a vypíchnout rozdíly, které jsou ve fungování (v některých případech spíše v nefungování) sportovních klubů v našem městě. Začal bych tím, za čím si už druhým rokem pevně stojím a to je skutečnost, že mládež Orcy je jednoznačně nejpočetnější členskou základnou ze všech sportovních oddílů v Krnově. Fakt, že oficiální čísla uvádějí něco jiného, považuji za úsměvné, protože je veřejným tajemstvím, že v mnoha oddílech figurují k navýšení počtu členů tzv. „mrtvé duše“. Mimo to, že máme tak početnou členskou základnu, považuji za největší rozdíl náš přístup k rozvoji mládeže. Nejen v tom, že se snažíme naše hráče motivovat pozitivně, nenadávat jim za jejich chyby, ale také jim od jejich začátků nevštěpovat do hlav nějakou nesmyslnou taktiku. Co ovšem považuji za největší odlišnost oproti jiným sportovním oddílům je fakt, že se v Orce snažíme vychovat nejen skvělé hráče, ale také charakterní osobnosti, což je pro budoucí sportovní i osobní život našich svěřenců velice důležité.

David: Nejvíce se liší tím, že nemá ještě svoji halu. Bez pořádné haly nemůže tým mít moc fanoušků, protože kdo si může dovolit jet na vlastní náklady za týmem na každý zápas. Jakmile bude mít tým své zázemí, tak naše výkonnost bude ještě lepší. Hraje se úplně, jinak když slyšíte povzbuzovat fanoušky. V porovnání s HK je Orca mladý klub, který toho má ještě hodně před sebou. Velký rozdíl vidím i v zázemí obou klubů. V hokeji máme řadu sponzorů, kteří nám finančně pomáhají a nejsou pro nás sezony tak finančně náročné. Ve florbalu zatím bohužel chybí, ale věřím, že až budeme hrát v domácí hale, tak nějaké sponzory získáme.

Zkuste oba popsat svého bráchu jako florbalistu včetně silných i slabých stránek...

Jirka: Protože letos hrajeme s bráchou ve stejném týmu, tak pro mě není zase tak obtížné ho jako florbalistu popsat. Mezi jeho největší přednosti patří rychlost a to jak bez míčku, tak i při práci s ním. Dále dobře zvládá situace jeden na jednoho, má slušnou střelu a taky přehled ve hře, který si do florbalu přinesl z hokeje. Za jeho slabší stránku považuji to, že v některých momentech zbytečně zpomalí hru, nebo určité situace překombinuje. Jsem ale přesvědčen, že až se ve florbalu bude pohybovat delší dobu a bude trénovat ve velké hale, tak tyto nedostatky odstraní.

David: Brácha jako obránce má výbornou střelu, nahrávku a hraje i do těla takže je málo toho co bych mu mohl vytknout. Napadá mě jen, že je mnohdy moc zbrklý a nechá se občas zbytečně vyprovokovat.

Maty, ty ses nám před sezónou přesunul do Prahy, kde působíš jako příslušník Policie ČR. Jak to vidíš s tvou florbalovou budoucností - hráčskou i trenérskou? Víme dobře, že i přes pracovní povinnosti v pražském exilu jsi Krnovák jako poleno...

Jirka: Ono je teď docela předběžné mluvit o mé budoucnosti, protože v současné době studuji kurz základní odborné přípravy, který pokud se všechno povede, ukončím na konci července. To už bude probíhat letní příprava, takže se budu snažit do ní později zapojit a v příští sezoně pokračovat v mužském B-týmu, který po sezoně projde určitou obměnou a věřím, že s nadějnými juniory, kteří náš tým doplní, budeme bojovat o postup.

Co se týče mé trenérské budoucnosti, tak ta se bude odvíjet od toho, jak budu schopný skloubit práci s dojížděním do Krnova a kolik volného času budu na případné trénování mít. Ovšem pokud to bude možné, tak bych se v průběhu příští sezony rád zase nějak zapojil. Je to takové moje tajné přání, postavit se znovu na střídačku Orcy a tentokrát v nové hale… Když jsem před dvěma lety trenérský tým opouštěl, tak jsem slíbil, že se jednou vrátím a pevně doufám, že tuto možnost budu mít už v průběhu příští sezony :-)

Davide, ty jsi v této sezóně patřil k pilířům sestavy HK Krnov. Myslíš, že se v Krnově v příští sezóně bude hrát krajská liga mužů? Nemáš ambice prosadit se do florbalového A-týmu mužů?

David: Hokej má v Krnově dlouhou tradici a byla by škoda, kdyby tato tradice skončila. Kolektiv hráčů je moc dobrý, fanoušky máme jedny z nejlepších v lize, takže by mě moc mrzelo, kdyby už se nehrálo. Ambice mám, ale kvůli hokeji na to není čas. Kdyby ale hokej opravdu skončil, tak bych se pokusil do Áčka probojovat.

Malá odbočka - oba jste velcí fanoušci hokejové i fotbalové Sparty Praha. Kdy konečně dostanete rozum a začnete fandit Baníku?

Jirka: Rozum už jsem dostal v mých 10letech, když jsem se dal na stranu Spartičky!!! :-) Navíc nerad bych přišel o naše domácí pošťuchování s tátou, který fandí Baníku (respektive Vítkovicím), když se naše týmy utkají proti sobě. Vždycky, když Spartička zvítězí a já jsem na zápase, tak dostává MMS s výsledkovou tabulí :-).

David: V tomhle případě ho nikdy nedostanu.

Jmenujte tři vaše nejoblíbenější členy klubu a jaká je vaše nejoblíbenější sourozenecká dvojice Orky?

Jirka: Ono vyjmenovat tři nejoblíbenější členy je strašně obtížné…Orca funguje jako velká rodina a kdybych chtěl vyjmenovat členy, se kterými si nejvíce rozumím, tak bych musel zmínit alespoň 10 lidí a asi ani to by nebyl konečný počet. Ale pokud trváš alespoň na nějakém jméně, tak udělám jedinou výjimku a zmíním Jirku Zajace. Poznal jsem ho už dlouho předtím, než jsme začali v Orce oba působit. Co se týče hry, troufám si tvrdit, že to je nejlepší hráč, se kterým jsem kdy v obranné dvojici nastoupil…Je to komplexní hráč, který je na tom výborně technicky, má velký přehled ve hře a toto všechno doplňuje velkou bojovností a hlavně srdcem. Neznám nikoho, kdo by kvůli jednomu ligovému turnaji jel X stovek kilometrů, jako on z Německa, zahrál turnaj a večer jel těch X stovek kilometrů zpátky… :-)

Co se týče sourozeneckých dvojic, sám jsem byl překvapený, že se jich v Orce pohybovalo už tolik. I to je ukázka toho, že z Orcy se stává velkoklub., Je zase velice těžké zvolit tu nejoblíbenější. Ovšem pokud mám zase jednu zmínit, tak určitě je na místě vybrat bratry Lhoťanovi. Oba jsou to super kluci, myslím, že s nimi mám více než přátelské vztahy a s oběma jsem prožil hodně srandy jak ve florbalovém prostředí, tak i mimo něj.

David: Je velmi těžké vyjmenovat jen 3 nejoblíbenější členy klubu, ale pokusím se o to. Jedním z nich bude určitě Matěj Krvač, který je super kluk a také skvělý hráč. Kdybych si měl vybrat parťáka v útoku tak jednoznačně vyberu ho. Další adept je Filip Fňukal, kterého znám už strašně moc dlouho chodil se mnou na hokejovou školu do Opavy. Filip moc dobře čte hru a hraje dobře pozičně. A ten poslední nejoblíbenější je Jirka Zajac, který pracuje v Německu, takže se moc nevídáme. Jirka má skvělou střelu a dobrý přehled na hřišti. Jsem rád, když s ním můžu hrát.

Moje nejoblíbenější sourozenecká dvojice Orky jsou bratři Fňukalové, kteří jsou super kluci a oba také dobří florbalisti.

Maty je v realizačním týmu Orky už delší dobu, David do něj třeba brzy nakoukne a k tomu se vážou moje další otázky. Maty, jsi hlavní organizátorem velmi úspěšného klubového plesu. Jak náročné je takovou akci zorganizovat, řekni nám o zákulisí Plesu florbalistů něco víc?

Jirka: Co se týče plesu, tak to je další téma, o kterém bych tady mohl psát neskutečně dlouho. S jeho organizací začínáme několik měsíců dopředu, a pokud mám odpovědět na otázku, jak náročná je jeho samotná organizace, tak poměrně hodně. Musím se přiznat, že letos v souvislosti s tím, že jsem jej plánoval 350 km od Krnova, tak jsem si sáhl opravdu na dno sil. Ovšem i příprava takové akce stejně jako sport, který děláme, není zásluhou jednotlivce, ale týmovou prací. Proto bez schopného týmu, který kolem sebe mám, by tento ples nebyl na úrovni, na kterou jsme jej prozatím dokázali dostat. Co se týče zákulisí, tak na sebe (ač nerad:-)) musím prozradit, že já jsem v tomto strašný perfekcionalista. Jakmile je něco zařízené, nebo naplánované a dojde k nějaké změně (a to věřte, že během příprav na takovou akci jich nastane poměrně hodně), tak jsem hrozný pedant. Nejednou jsem si pro sebe říkal, že se divím těm lidem, se kterými ples připravuji, že mě ještě neposlali někam :-). Napadá mě asi největší problém, který jsme museli řešit v letošním ročníku: Člověk při přípravách plesu věří, že když s nimi začne s dostatečným předstihem, tak se nic nemůže slušně řečeno pokazit. No a pak se den před plesem dozví, že barman, kterého má domluveného se čtyř měsíčním předstihem, si na lyžích zlomil ruku... Ovšem i tento problém měl řešení a nakonec se nejen míchalo, ale taky házelo se zapálenými láhvemi a byla to neskutečná show. Jak jsem řekl v úvodu, o plese bych mohl mluvit strašně dlouho. Ukončil bych téma ohledně plesu tím, že máme sice teprve polovinu dubna, ale už nyní je na papíře velice zajímavý návrh programu 3. ročníku a mohu slíbit, že jeho úroveň půjde opět o pořádný krok vpřed.

Davide, ty a trénování - co ty na to? Jaký bys byl trenér?

David: Moc rád bych si trénování vyzkoušel. Myslím si, že by mě to bavilo. Jaký trenér bych byl, by záleželo i na tom, jaké družstvo bych trénoval. Z hokeje bych si přinesl hodně dobrých cvičení a metod, takže bych se toho určitě nebál :-) Přece jenom hokej a florbal si je v mnoha ohledech hodně podobný.

Zkuste si vzpomenout na vaše největší florbalolové zážitky...

Jirka: Co se týče mých největších florbalových zážitků, tak vybrat úplně ten největší, je poměrně složité, protože jsem se ve florbalu pohyboval ve třech různých pozicích (hráč, trenér a fanoušek) a v každé z nich mám nejeden velký zážitek.

Z pozice hráče je pro mě úplně nejvíc loňský mezinárodní turnaj Hummel Open Game v Brně, kterého jsem se zúčastnil se Saigonem a kde jsme v konkurenci cca 50 týmů, obsadili krásné 3. místo. Tento úspěch jsme tehdy vybojovali především proto, že jsme táhli po celý turnaj za jeden provaz, vytvořili neskutečně vnitřně silný tým a hlavně v halách, ve kterých se nedalo v tropických vedrech ani dýchat, jsme všichni nechali srdce.

Z pozice trenéra jsou pro mě největšími zážitky tréninky po prvním masivním náboru mladých florbalistů, kde se v malé hale na 1. ZŠ tísnilo přes 30 florbalistů od 5 do 15 let. A také pocity maximální spokojenosti a zadostiučinění, když jsem byl na začátku loňské sezony s mladšími žáky na prvním ligovém turnaji v jejich životech v Českém Těšíně, kde kluci tehdy sehráli krásné zápasy.

No a co se týče pohledu fanouška, tak tady nemůžu zmínit nic jiného než loňský pohárový zápas našich mužů s Vítkovicemi, na kterém byla díky fanouškům z Krnova krásná atmosféra a byli jsme svědky velice sympatického výkonu našich mužů proti týmu z úplné extraligové špičky.

David: Na nějaký převratný florbalový zážitek ještě stále čekám. Zatím je můj největší florbalový zážitek asi ten, když jsme s Cobrou vyhráli krnovskou ligu i přesto, že jsme tehdy nebyli favority. Moc florbalových zážitků zatím nemám, tak tento bude ten nejcennější.

Chlapci, díky za rozhovor! :-)